Prenatální období je klíčové pro programování budoucího zdraví dítěte. Fetální vývoj není ovlivněn pouze genetikou a fyzickým zdravím matky, ale také její psychickou pohodou. Psychosomatika zde poukazuje na to, jak emoční stav matky – její stres, úzkosti, nevyřešená traumata (take partnera a jejich okolí, prostředí kde zijí) či radost a klid – ovlivňuje chemické prostředí v děloze.
Po narození se dítě stává součástí rodinného systému a jeho nemoci často odrážejí dynamiku tohoto prostředí. Děti, zejména ty nejmenší, nemají plně rozvinutou verbální komunikaci, a tak se jejich pocity, stresy a konflikty projevují prostřednictvím těla. Psychosomatika vnímá dětskou nemoc jako signál, který upozorňuje na nerovnováhu v rodině nebo na potlačené emoce.
Dítě často zrcadlí napětí mezi rodiči, nerozpuštěné strachy rodičů, nebo se stává „symptomatickým nositelem“ rodinných problémů. Nemoci se mohou objevit, když dítě cítí, že je v rodině potřeba jeho „pomoci“ k narušení tichého nebo dysfunkčního vzorce.
Například opakované záněty středního ucha (otitis media) mohou být psychosomaticky interpretovány jako potíže se „slyšením“ nebo „nasloucháním“ v rodině, neschopnost slyšet a vyjádřit hněv či frustraci. Astma – často se pojí s potlačenými emocemi, pocitem „nedýchatelnosti“ v rodinné atmosféře, neschopností „nadechnout se“ a svobodně vyjádřit své potřeby. Může odrážet pocit útlaku nebo potíže s přijímáním lásky. Nebo ekzémy a kožní problémy – mohou signalizovat problémy s hranicemi, doteky, pocit „nepohodlí ve vlastní kůži“ nebo „něco, co leze po kůži“ v rodinných vztazích, ať už je to napětí, či potlačený konflikt.
Napsat komentář