Naše vědomé rozhodování a snaha o absolutní kontrolu má své limity, neboť vedle racionální volby existuje i hlubší, často nevědomý „Plán duše“, který určuje základní osu naší existence.
Život si můžeme představit jako mohutnou řeku, která nás neustále unáší dál, stejně neúprosně jako plyne čas. Během této plavby nevyhnutelně narazíme na kameny a překážky. Máme sice možnost plavat, vynaložit úsilí a vystoupit ze své komfortní zóny, abychom se mnoha těmto nárazům vyhnuli nebo nějak naráz zmírnili a tím si svou cestu ulehčili. Přesto však existují události, symbolizované jezem, kterým se nelze vyhnout. V těchto kritických momentech neslouží naše úsilí k úniku před danou událostí, nýbrž k nastavení mysli a zmírnění nevyhnutelného nárazu. V životě jsou totiž situace, kterým se vyhnout nelze a je třeba je prožít. I když se řeka rozvětvuje a my můžeme změnit směr plavby, nikdy nevystoupíme ze základního proudu. Právě díky těmto nárazům a těžkým chvílím se stáváme odolnějšími a hlouběji vnímáme tok a smysl života. Základním pochopením daných situacím jsou naše emoce. V životě jde totiž o zkušenost emoční, nikoliv fyzickou.
Odpor k tomuto proudu – bránění se tomu, co cítíme jako naši skutečnou cestu – je stejně vyčerpávající, jako kdybychom plavali proti proudu. Skutečná síla a vnitřní klid se skrývají v přijetí plynutí a v důvěře v cestu, kterou nám řeka nabízí.
Napsat komentář