Dalekozrakost je stav, kdy jedinec špatně vidí na blízko, zatímco vzdálené objekty vnímá ostřeji. Z psychosomatického hlediska je často interpretována jako potlačování strachu z přítomnosti; člověk se brání vidět, co se děje přímo před ním, není spokojen s aktuální situací, a proto se raději upíná k „něčemu dál“, k vzdálené budoucnosti nebo cílům, které odvádějí pozornost od současného trápení.
Napsat komentář