Pláč je klíčový mechanismus emocionální homeostázy, při kterém dochází k fyziologickému uvolnění slz. Psychosomatika jej chápe jako přirozenou „řeku života“, jejíž tok umožňuje odplavit stagnující emoční energii vzniklou z mimořádné radosti, hlubokého smutku či paralyzujícího strachu. Tělesná reakce nastává, když psychika dosáhne bodu přetížení, přičemž snaha pláč potlačit vede k vnitřní tenzi a zablokování přirozeného procesu léčení.
Napsat komentář